Měsíc pro Prahu
Hlavní město odstartovalo debatu o své budoucnosti
Vánoční koledy lákají k nákupu dárků a zima žene lidi ke stánkům se svařákem. Jsme na Palackého náměstí v Praze, je čtvrteční poledne a obě atrakce mají teď na chvíli konkurenci. U podpisových archů skupinky asi třiceti občanských sdružení se naklání několik desítek lidí. Jejich cíle jsou rozmanité: jedni bojují proti stavbě dálnice okolo Suchdola, jiní požadují zklidnění magistrály v centru a další chtějí ve městě více zeleně nebo cyklostezek. Jedno však mají společné: chtějí se podílet na diskusi o budoucnosti územního plánu, který ovlivní budoucnost největšího českého města. Podpisy jsou nutné, protože Pražané jako jednotlivci nic nedokážou. Ve městě s rozpočtem na úrovni čtyř desítek miliard korun vyžaduje účast schopnost prokličkovat se lesem nesrozumitelných úředních pravidel. I to je ale posun k lepšímu.
Zbytečná připomínka
Na první pohled je to hračka. Oranžová je obytná část a červenou barvou jsou označeny plochy, které mohou být komerčně zastavěny. Čísla určují procento zeleně a počet poschodí. Pražané mají až do středy možnost vyjadřovat se k podobě územního plánu svého města a do informační kanceláře na pražském magistrátu přijde v těchto dnech denně několik desítek lidí. Zaměstnanci jim trpělivě vysvětlují jednotlivé značky a barvy na mapách. Nakonec diktují, jak mají připomínku napsat. „Lidé se obvykle zajímají pouze o svou parcelu nebo maximálně o sousední pozemek,“ říká Ondřej Zemánek z Útvaru rozvoje hlavního města Prahy. A moc víc toho stejně nestihnou, na seznámení se s několika stovkami stránek a desítkami map mají pouze měsíc – což je minimální nutná doba podle stavebního zákona. Na první pohled se to může zdát dost (koneckonců nikdo nestuduje celé město) a vyplnění připomínky na internetu nebo s pomocí ochotných úředníků trvá chvilku. Potíž je v tom, že město na tuto možnost neupozorňuje a že připomínka nemá velkou váhu. Úřad se musí zabývat jen námitkami. A ty může podat pouze majitel pozemku nebo dvě stě občanů. Tuhle zásadní věc ale v informační kanceláři nikdo neříká. Sehnat za měsíc dvě stě podpisů v běžném shonu je nadlidský výkon a během této doby se navíc nemůže rozvinout rozumná debata, jejíž účastníci mají čas o konkrétních návrzích přemýšlet. „V Praze zatím nikdo lidem nepomáhá, aby tomu rozuměli. Politici zpravidla nechtějí, aby Pražané dělali problémy, například zpochybňováním už naplánovaných developerských projektů,“ vysvětluje Martin Skalský z občanského sdružení Arnika.
Protentokrát proto mohla reagovat pouze dobře připravená občanská sdružení, která sledují palčivá místa ve městě a svolala veřejné podpisové akce jako třeba tu na Palackého náměstí.
Magistrát přesto nevidí v komunikaci problém. „Už nevím, jak by to mělo být zveřejněno lépe,“ odpovídá na kritiku radní pro území rozvoj Martin Langmajer a připomíná, že reklamní kampaň v metru a tramvajích stála tři miliony.
Podle všeho to ale nebylo nutné. Pokud by město každé domácnosti hodilo do schránky letáček, tak jak se to dělá jinde, zaplatilo by za tisk půlmilionu letáků 200 tisíc korun. Rozvoz do všech pražských domácností by podle informací České pošty přišel na 140 tisíc, město by tak celkem ušetřilo dva a půl milionu a navíc by každý dostal informaci přímo do ruky. Vzpomeňme si třeba na kampaň k podpoře olympijské kandidatury města – o té se dozvěděl prostě každý.
I přes všechnu kritiku je ale vidět na magistrátu pokrok. Kdo se chtěl vůbec dozvědět o projednávání územního plánu před deseti lety, musel prokázat kvality detektiva, informace nebyla na rozdíl od dneška ani na internetu ani v dopravních prostředcích.
Roli zprostředkovatele by navíc dnes mohly sehrát i městské části. Kromě několika z nich, které s obyvateli debatují (například Praha 4, Praha 6 nebo obec Klánovice), se ale zatím nikdo do hry nehrne. „Není to naše povinnost,“ říká třeba starostka Prahy 3 Milena Kozumplíková (ODS).
Seznam se a jdi
Jak by tedy měli občané vůbec zasahovat do budoucnosti města? „Mohou se informovat, jak je možné využít pozemek, který třeba chtějí koupit,“ odpovídá Langmajer. To koresponduje s heslem reklamní kampaně „Seznamte se s územním plánem“, které jasně určuje, jak daleko mohou Pražané podle představ magistrátu zajít. Seznámení je v pořádku, komentáře nebo připomínky se od nich ale nečekají. „Neřekla bych, že se o plánování města zajímá víc lidí než před deseti lety. Je však jasně vidět, že už nechtějí nechat politikům volné ruce jako doteď,“ vysvětluje Michaela Valentová z Ústavu pro ekopolitiku.
„Největším problémem dnes je, že nevíme, co magistrát s připomínkami a námitkami nakonec udělá,“ říká architekt Tomáš Vích. Je fakt, že budoucnost metropole se tvoří v chaosu. Radnice teď shromažďuje všechny podněty, úředníci je budou dlouhé měsíce zpracovávat (klíč zatím není jasný) a o těch, které se dostanou do územního plánu, bude někdy během příštího roku hlasovat zastupitelstvo. Souběžně však probíhají jednání o nejchoulostivějších místech ve městě, jako jsou například zelené plochy v Roztylech nebo na takzvaném Trojmezí. Hrozí nebezpečí, že než nový územní plán spatří světlo světa, budou na sporných místech už dávno kopat developeři. Dílčí změny totiž projdou pravděpodobně rychleji než celý územní plán s řadou námitek.
„Je to trochu beznaděj. Všechno děláme vlastně kvůli tomu, abychom měli čisté svědomí, že jsme využili všechny zákonné možnosti,“ tvrdí Michaela Valentová. Přesto je tady jedna zásadní změna. Námitky – tedy formuláře s větší váhou – se tentokrát dostanou z úřednických stolů, kde by mohly nekontrolovaně zmizet, na politickou rovinu. A projednávání v zastupitelstvu znamená, že se o nich ještě bude debatovat na otevřeném poli.
Autor/ři: Bára Procházková
» Přejít na článek Měsíc pro Prahu na webu http://respekt.ihned.cz/.