Metropolitní ozvučná deska – kritická úvaha nad prvním zasedáním

Mluvit neustále o tom, jak je rozvoj města Prahy špatný, nahodilý, nekoordinovaný, nestrategický, fragmentovaný, navíc bez vize a prolezlý korupcí, se v uplynulých letech stalo určitým klišé. V Praze sice vznikly desítky neziskových organizací a občanských sdružení, které usilují o nápravu tohoto tristního stavu, ovšem bez dostatečné odezvy politické reprezentace nelze očekávat valný úspěch.

V souvislosti s přípravou tzv. Metropolitního plánu, který má nahradit stávající plán územní, se však ledy přeci jen pohnuly. Na podnět náměstka primátora hl. m. Prahy Tomáše Hudečka vznikl nový poradní orgán nazvaný „Metropolitní ozvučná deska“ (MOZD), inspirovaný orgánem fungujícím v nizozemském Rotterdamu. Jeho smyslem je zprostředkovat čtyřikrát ročně setkání šesti desítek odborníků na městskou problematiku, jejichž úkolem je na rozvoj města dohlížet.

Krok správným směrem, nebo jen další politická hra?

Vypadá to jako hezká myšlenka. Nový metropolitní plán údajně bude mnohem srozumitelnější pro běžného občana, a díky své flexibilitě učiní přítrž současnému rozmachu korupce, k níž údajně rigidita stávajícího územního plánu zavdává příčinu. Úkolem MOZD bude společně přijít na to, jak by takový Metropolitní plán mohl v praxi nejlépe fungovat a k jakému strategickému cíli by jeho implementace měla posléze vést. Na místě je však určitá skepse. V Praze podobných poradních orgánů od roku 1989 fungovalo už několik a přínos nikdy nebyl valný. Zájmy developmentu vždy převálcovaly jakékoliv úsilí o smysluplné řešení městských otázek. Praze však už nyní opravdu teče do bot – mohl by se tedy po řadě neúspěchů MOZD stát úspěšnou výjimkou? Bylo by to krásné. Co když je ale MOZD jen další politickou hrou? Jen pouhým nástrojem k legitimizaci metropolitního plánu, který nakonec opět ochrání hlavně soukromé investory na úkor veřejného zájmu? A co když jde jen o jakési předvolební sbírání bodů?

Kam se podíváš, všude samý architekt

Na první pohled zaujme, že mezi šedesáti odborníky na město ve sboru MOZD zcela převažují architekti. Co víc, až na jednu architektku teoretičku jsou to samí muži. Budeme se tedy bavit o technokratickém řešení rozvoje našeho města? S podivem je i to, že ve sboru expertů až na několik výjimek chybí urbanisté, tedy ti, kteří teoriím urbanizmu rozumí nejlépe. Nejedná se tedy spíše o souboj architektonických titánů o městské zakázky na jednotlivá rozvojová území? Uvidíme. Každopádně je s podivem, jaký monopol architekti na plánování měst v Česku mají. Je v tom kapánek ideologie – pro architekty bývá důležitý především vzhled, funkčnost a technické řešení. Architekti staví především s maximálním ohledem na přání investora, a s minimálním ohledem na veřejný zájem. Takový přístup pochopitelně prosívá upevnění moci hegemona. Zdá se tedy, že i v 21.století máme co do činění s přístupem ne nepodobným tomu, který známe kupř. z Haussmannovy přestavby Paříže v době Napoleonovy diktatury. Diktátorskými režimy opomíjená, či dokonce cíleně utlačovaná společenská složka je naopak doménou, které dobře rozumí především urbanismem se zabývající sociologové a sociální geografové. Na zaplacení jejich práce však obvykle nezbývají peníze ani v zastupitelské demokracii a architekti s nimi proto jednoduše nespolupracují. Ostatně, ani v komisi MOZD těchto opomíjených expertů mnoho nebylo – pouzí čtyři. Nutno podotknout, že většina architektů ani neví, že tyto profese existují. Kromě toho se pak v komisi nacházelo již jen stopové množství jiných profesionálů z oblastí jako je filosofie, umění, historie, grafický design, či teologie a ekonomie. Na okrasu pak ještě několik zástupců občanských sdružení.

Praha matka měst? Bejvávalo….

Jelikož se o průběhu a hlavních závěrech prvního setkání MOZD bude možné dočíst z mnoha jiných zdrojů, podobného shrnutí se vystříhám, a namísto něj se spíše kriticky pozastavím nad obecnějším poselstvím obsahu a průběhu první ozvučné desky. Hned v úvodu prvního setkání v poslední dubnovou sobotu nás uvítal primátor Bohuslav Svoboda svým tradičně chabě připraveným projevem, z něhož i laik vytuší, že primátor příliš moudra o městu nepochytil. Po boku bývalého primátora Jana Kasla a profesora Miloše Havelky zasedl primátor též v prvním ranním panelu. Poté co Jan Kasl zbilancoval vývoj územního plánu a nověji i strategického plánu na území Prahy v uplynulém století, jsme se od pana primátora Svobody dozvěděli především to, že Praha je město hlavní, krajské, a taky celoevropsky významné. To pravděpodobně nikdo z nás dosud nevěděl. Byli jsme tedy vybídnuti k tomu, abychom tyto tři základní roviny našeho města brali v potaz při hledání ideálního řešení budoucího vývoje metropole. Pan primátor si také hned na úvod dokázal skvěle protiřečit, když prohlásil, že je nutné respektovat fakt, že 70 % příjmů Prahy pochází z turismu, ale že by se z Prahy rovněž neměl stát skanzen. Nejen že uvedené procento se zdá být přehnané, a zároveň mnohé vypovídá o schopnosti našich komunálních politiků hospodařit s těmi zdroji, které s turismem nesouvisí, ale v neposlední řadě je třeba říci, že Praha se už skanzenem dávno stala, a že turismus, respektive jeho předimenzovanost v určitých částech města, je toho hlavní příčinou. Odlehčením byl projev pana profesora Havelky, díky kterému jsme se něco dozvěděli též o oné opomíjené sociální složce našich měst. Padly důležité termíny jako genius loci, konstruování identit a mentální prostory. Pan profesor nám též připomněl skutečnost, že ekonomické elity již dnes nepotřebují elity politické, odchází do daňových rájů a na našem městě se jen přiživují. Důsledkem je úpadek hodnot, a tatam jsou časy, kdy se Prahu venkov snažil napodobit.

Následující diskuse byla spíše přestřelkou nejrůznějších názorů, postřehů a připomínek. Někteří si stěžovali, že územní plán se jako nástroj příliš nadřazuje nad prostředí, a že je potřeba rozlišovat mezi plánem územním a strategickým. Padla zmínka o tom, že Praha nemá sociální a kulturní plán, a že je kulturní nabídka v Praze příliš založená na kultuře zděděné z historie, nikoliv té současné. Pan Tomáš Benedikt Mohelník si stěžoval, že se našinec v centru Prahy stal cizincem. Biolog Sádlo pro změnu lamentoval, že zázemí Prahy již neobsahuje skutečnou přírodu. Architekt Gebrian osočil vedení města z neschopnosti identifikovat skupiny, které se městu dlouhodobě věnují, a zasluhovaly by veřejnou podporu. A tak dále. Paní moderátorka musela debatu usměrňovat a po debatujících žádala především konkrétní návrhy a řešení. Jinak tomu nebylo ani při debatě, která následovala po druhé panelové diskusi, v níž promluvili pan radní Hudeček, pan radní Novotný, a architekt Koucký.

I přes přehršel témat však paradoxně téměř vůbec nebyla řeč o metodice, kterou bude území s pomocí navrhovaného Metropolitního plánu regulováno, ačkoliv právě příprava tohoto plánu byla hlavním podnětem k společnému setkání.

Bez městského majetku není nástrojů urbanizmu. Primátor to nechápe

Nemohu se vyhnout dojmu, že cílem MOZD není současné problémy hlouběji poznat a definovat jejich příčiny, nýbrž především nalézt jejich účelné a spíše povrchové řešení. Je tedy snad snahou MOZD navrhnout dlouhodobě udržitelnou strategii plnou kosmetických řešení? Strukturální problémy a vznikající sociální nerovnosti v dnešním městě se nikomu řešit nechtělo. Tím spíše pak nikdo nechtěl hovořit ani o drtivých dopadech globalizace a globální ekonomiky, k jejichž regulaci a usměrňování neexistuje téměř žádná politická vůle. Ostatně, pravicovým politikům se často ježí chlupy na zádech sotva jen slovo „regulace“ zazní. Možná proto nebyla vedena ani polemika o metodách regulace Metropolitního plánu, a tudíž ani o způsobu, kterým bude rozlišováno mezi plochami již zastavěnými a plochami rozvojovými. Potíž zdá se být i v tom, že město z logiky, kterou jeho vedení vyznává, de facto už ani nemá, co by regulovalo. Velká část nemovitostí ve městě byla rozprodána či zprivatizována, a možnost jakýmkoliv způsobem zasahovat do záměrů soukromých vlastníků zazdil primátor Svoboda již po ukončení debaty po prvním panelu. Poté co jsem upozornila na častý střet zájmů v případech, kdy zastupitelé na magistrátu či v městských částech zároveň podnikají, či vlastní akcie v různých developerských projektech, primátor Svoboda reagoval slovy, která rozčarovala i některé z konzervativněji uvažující odborníků: do způsobu, kterým se svými nemovitostmi nakládá soukromý vlastník nemůže být za žádných okolností zasahováno. Vlastníka se prý můžeme pouze pokusit přesvědčit. V praxi to tedy znamená, že město, které se zbavilo většiny svého majetku, de facto ztratilo veškerý vliv nad svým dalším vývojem. Jenomže pravicoví politici si obecní majetek a regulace mylně spojují s bývalým režimem, a obhajobou jeho rozprodání pravděpodobně kryjí záda těch, kteří na tom vydělali. Co na tom, že obecní majetek je základním nástrojem k vytváření urbanistických koncepcí? Naši politici pro jistotu zavírají oči i nad tím, že v západních městech existuje praxe odkupování soukromého majetku, je-li to v zájmu veřejnosti. Teze o přesvědčování investorů navíc působí jako výsměch, vezmeme-li v potaz, že dnešní ekonomické aktéry mnohdy nezastaví ani národní legislativa. Česká podnikatelská elita navíc často postrádá dostatek vzdělání, kultury a morálky, a ke svým majetkům mnohdy přišla nečestným způsobem. Skutečně se dle primátora Svobody máme začít spoléhat na to, že tato elita nyní bude po domluvě s námi respektovat veřejný zájem?

Metropolitní plán aneb anarchie soukromého kapitálu bez nutnosti uplácet?

A tak se nabízí otázka – jestliže hl.m. Praha nemá a odmítá páky na to, jak regulovat to, co si kdo kde postaví, zvláště pokud se jedná o vlastníky velkých rozvojových ploch, nač je potřeba zřizovat poradní sbor rozhodující o budoucím vývoji Prahy? Bez legislativních změn a fundamentálního posunu v našem vnímání soukromého vlastnictví totiž implementace ani těch sebelepších návrhů a řešení nebude možná. Do nebe volajícím příkladem jest Rohanský ostrov, na který v debatě upozornila historička umění Kateřina Bečková. Tento celoměstsky důležitý prostor byl nedávno odprodán a město tak nad ním ztratilo veškerý vliv. Radní Hudeček sice nad tímto údajně nevratným rozhodnutím projevil lítost, stále se však zdá, že vedení Prahy chce i nadále volný trh zaměňovat s anarchií bohatých investorů.

Existuje zde tedy reálné riziko, že nový územní plán, jehož ambicí je být jednodušší a flexibilnější, se sice možná stane nástrojem k odstranění korupce, zároveň však dá volnější ruku soukromým investorům a celkově usnadní rychlejší development. Je nutné ocenit nápady a návrhy, na kterých se účastníci MOZD v průběhu odpoledního programu u čtyř tématicky odlišených kulatých stolů shodli. Navržen byl zelený prstenec (tzv.green belt) kolem hranic Prahy, omezení automobilové dopravy v centru, další vylepšování pražských nábřeží, či prohloubení komunikace mezi městem a veřejností. Nesmíme však zapomínat na to, že bez řešení příčinných faktorů současných problémů, které jsou v drtivé většině strukturálního a ideologického charakteru, lze pozitivní změnu očekávat jen těžko, nebo případně jen v podobě, která nebude udržitelná z dlouhodobějšího hlediska. Jednoduše totiž není možné pozitivním směrem měnit město, aniž bychom změnili také sami sebe a způsob, kterým jsme o městu a městském prostředí ochotni uvažovat.

Autorka: Michaela Pixová

Zdroj:

Michaela Pixová 4.5.2012

http://praguewatch.wordpress.com/

» Přejít na článek Metropolitní ozvučná deska – kritická úvaha nad prvním zasedáním na webu http://praguewatch.wordpress.com/.

Diskuzní fórum

Zatím tu není žádný diskuzní příspěvek.