PAVLA BÉMA POSLEDNÍ CHROCHT
O pražském magistrátu se mluví jako o kanálu, ve kterém plavou zcela ZKORUMPOVANÍ POTKANI. Jiné podobenství hovoří o chlívu plném vesele chrochtajících prasátek u koryt plných pomejí. A to slavné chrochtání se nese z Mariánského náměstí kolem desítek vznešených věží vzhůru k nebesům. Nabízí se otázka: Mají lidé, kteří řídí naše hlavní město, vůbec nějakou morálku? Po kauze Opencard tomu věří jen málokdo.
A přece tu jistá stopa po etice je. Primátor má image Mirka Dušína a mezi pražskými politiky z ODS existuje silné pouto ke světu foglarovek. Před lety pojmenovali jednu uličku na Starém Městě „Ve Stínadlech". O starostovi Prahy l Filipu Dvořákovi se dokonce říká, že žije modrým životem (každý den aspoň jeden dobrý skutek). A skutečně. Hlubší zkoumání korupčního prostředí kolem magistrátu nás dovedlo k závěru, že by se bez foglarovské etiky a poctivého přátelství vůbec neobešla.
Nikdy si nemyslete, že za změnu územního plánu zaplatíte konkrétnímu radnímu peníze přímo do ruky. Žádný politik se nehodlá něčím takovým špinit. A také proto mu to u soudu nikdo nedokáže. Mocný politik má však svého přítele. Co je obsahem takového přátelství? Kromě toho, že spolu nejspíš loví bobříky, přítel oslovuje žadatele a vypočítá jim na kalkulačce, kolik procent zisku při schválení jejich žádosti utrží a kolik procent zisku mu odvedou. Přítel shrábne hotové peníze. Podle očitých svědků je dá třeba do igelitky. Druhý den je žádost pozitivně vyřízena. To je tajemství slovního spojení „přítel politika". A pak že tu není žádná etika. I mane má vždy svoje vlastní etické principy.
ZLOVĚSTNÉ CHODBY
Pavel Bém letos opustí post pražského primátora a zamíří vstříc parlamentním zítřkům. Za sebou zanechává nepřehlédnutelné pomníky a skupinu radních, kteří již pracují na tom, aby budoucí primátor byl tím správným hochem, jenž zapadne do funkčních struktur jejich politicko-byznysového polosvěta rychleji než Pavel Bém. Tomu se dařilo celých pět let před veřejností držet masku neúplatného vládce Prahy. V posledních třech letech maska spadla, král je mrtev a boj o největší koryto v zemi začíná.
Chodby pražského magistrátu na Mariánském náměstí působí kvůli vysokým stropům a minimálnímu přístupu přirozeného světla depresivně.
Ani frenetická aktivita a jasný hlas Pavla Béma, který se mezi kancelářemi pohybuje svým obvyklým poloběžeckým tempem, při tom úsečně úkoluje svého zaměstnance a zcela ignoruje ostatní přítomné, na zlověstné atmosféře nic nemění. Naopak - právě mezi těmito vysokými zdmi je drobná postava Pavla Béma ještě menší.
Když pak primátor zmizí za dveřmi své kanceláře, chodby ztichnou, jen sem tam jsou slyšet tlumené kroky a oživne skutečný duch současného magistrátu. Z jedněch dveří postupně vychází první náměstek Rudolf Blažek a za ním se bodře nese přání bohatých svátků s dodatkem, že to přece musí dopadnout, jak si právě řekli. Následuje duo radní Langmajer a jeho kamarád, spokojeně probírající něco, co se jim vážně povedlo - odteď už to budou dělat jen takhle. Nakonec vytančí vládce oné kanceláře pan radní Richter.
Vše se opakuje jen v obměněném složení o pár dveří dál.
Stejně je to s primátorem Bernem - vždy někam či odněkud spěchajícím a těchto sedánků se neúčastnícím. Tak to je: Pavel Bém mezi „své" radní nikdy nezapadl, ale zároveň ani nijak nenarušil jejich vztahovou síť.
Naopak, Pavel Bém má vlastní síť, kterou spravuje jeho dlouholetý osobní přítel Roman Janoušek. Oproti husté a rozlezlé pavučině radních a vyšších magistrátních úředníků je to síťka, nicméně zasahuje za hranice působnosti pražské komunální politiky (VZP, ČEZ, NA-VATYP apod.). A obě sítě spolu za ta léta vytvořily fungující systém.
VLÁKÁME JE DO SÍTÍ...
Systém účelových spojenectví, osobních i obchodních vazeb, rozdělení moci a odpovídajících odměn za její využití dle dohod na pražském magistrátu je už několik let centrem zájmu menších komunálních celků.
Jak přiznal jeden ze členů rady zastupitelstva okrajového pražského obvodu: „Je to téměř nezničitelný systém. Oni už totiž nereagují na vzniklé situace a pak neprofitují z jejich řešení, ale rovnou ty situace vytvářejí. Náš starosta se mě nejednou ptal, jak něco podobného využít i u nás."
Po chvíli ve svém přepychovém sídle skromně přiznává, že se jim podařilo některé prvky magistrátního systému adaptovat. „Územní plán Prahy a rozvoj města jsou základní hybné páky všeho. To my nikdy mít nebudeme. Můžeme rozhodovat v řádech desítek miliónů, ale jak se blížíme k hodně velkému projektu, hned nám na rameno zaklepe někdo od pánů z Mariánského náměstí," pokračuje zastupitel a podnikatel v popisování mechanismu a zapaluje si jednu cigaretu za druhou.
PAVEL BÉM MEZI „SVÉ" RADNÍ NIKDY NEZAPADL,
ALE ZÁROVEŇ ANI NIJAK NENARUŠIL JEJICH VZTAHOVOU SÍT.
„Takže v podstatě každý váš systém musí být posvěcený z magistrátu?"
„Dalo by se to tak říct," doplňuje ho další významný pražský podnikatel. „Jakmile je něco ve sféře zájmu magistrátu, je nutné se dohodnout. Většinou systémem protislužeb. Oni potřebují posunout obchvat o několik kilometrů na jih a my za to získáme třeba změnu v plánu, aby se mohlo stavět v lokalitě, kde vlastníme nějaké pozemky."
„Ale nový územní plán teprve vzniká a není přece úplně jasné, jak konkrétně dopadne. Jak by mohli od podnikatelů inkasovat peníze takhle předem?"
„Jádro systému není v tom, řešit situace, které nastanou, ale vytvářet je. Třeba územní plánování a výstavba. Tam to funguje tak, že úředník na povel vyrobí překážku, a když dotyčný zaplatí, vše je vyřešeno změnou ještě v současném platném územním plánu! Tam se nemusí na nic čekat a nikdo do toho nemluví. To není parketa jednoho radního. Spolupracují všichni. Jeden má územní plánování, další bezpečnost..."
Jak se říká ve filmu Někdo to rád horké: Já budu mazat ji, ona mě, a tak se budeme mazat navzájem.
...ABUDEMDÁLEPIKLITI
Účelové vazby kolem pražského magistrátu fungovaly vždy. Je tam hodně peněz, okamžitý vliv, schopnost dohody prosadit a pohybují se tam stále stejní lidé. To jen primátoři se mění podle toho, kdo se zrovna hodí a je možné ho využít.
Jména jako Filip Dvořák, Tomáš Hrdlička, Rudolf Blažek, Jiří Toman (šéf odboru městského investora magistrátu), Peter Ďurica (ředitel odboru obchodních aktivit tamtéž) jsou slyšet při hovorech podnikatelů i občanských sdružení, pokud hovoří o způsobu ovládání Prahy dnes stejně, jako tomu bylo před rokem, třemi, sedmi či devíti. Tehdy je doplňovala jména jako Bürgermeister, Němec, Kaši, Hvízdala. Dnes Langmajer, Richter, Klega, Bém.
Základem dobrého piklení jsou osobní poradci a přátelé, většinou z podnikatelského prostředí. Mnozí jsou se svými politiky téměř v bratrském vztahu. Hlavním rysem těchto přátel je neviditelnost a anonymita. Prohánějí se po chodbách magistrátu jako doma, když na ně však při nasedání do auta před hlavním vchodem zaměříte svou pozornost, zmizí za rohem, aby raději využili postranní vchod.
Právě oni mnohdy vystupují jménem „svých" radních a fungují jako kasírtašky.
BRATRSTVO
Po povodních v roce 2002 nastala pro „Bratrstvo magistrátní pracky" krizová doba, protože pozornost celé země byla upřena jejich směrem, primátor Igor Němec selhal a veřejnost stejně jako „velká" ODS (tehdy v čele s Václavem Klausem) potřebovaly nového hrdinu.
Tehdejší předseda ODS Václav Klaus tenkrát sáhl po Pavlu Bémovi. Muži, který politicky vyrostl v jeho stínu - coby šéf Meziresortní protidrogové komise Úřadu vlády si získal sympatie mladých lidí
i uznání odborníků. S pověstí Mirka Dušína, dobrými rétorickými schopnostmi, s dravostí, sebevědomím a s podporou Prahy 6, kde byl starostou (1998-2002), nakráčel Pavel Bém coby zachránce Prahy na magistrát. Zpočátku to vypadalo, že způsobí přítrž kamáračoftům a klientelismu. Ale spolu s Pavlem Bémem přišel kromě skautské rétoriky, horolezeckých gest a velké touhy po moci také osobní přítel Roman Janoušek a jeho kontakty.
SMLOUVA S ĎÁBLEM
Pavel Bém dlouho plnil očekávání, se kterými byl na magistrát vyslán. Jeho přirozená inteligence, schopnost dobře vystupovat na veřejnosti, pečlivě vybudovaná image lékaře, progresivního odborníka na závislosti, pracovitého starosty a statečného horolezce -karty, které hrály pro něj.
Bém na rozdíl od většiny ostatních na magistrátu není prvoplánový politik. Vždy byl vnímán jako odborník, který nyní jen „dělá" politiku. Nevyšel z prostředí klientelismu, nebyl negativně poznamenán předchozím režimem. Právě naopak.
Velká voda prostě přinesla do Prahy hrdinu. A několik let hrál Pavel Bém roli dobře. Nicméně jako všichni úspěšní lidé, a v politice obzvlášť, ani Pavel Bém nedokázal všechno sám.
Už jeho začátky v oblasti drogové problematiky jej svedly v roce 1993 dohromady s Janouškem, který kvůli svým úzkým vazbám na bývalé struktury kolem vedení Strojexportu dokázal dodat Bémo-vým snům a vizím palivo - někdo vždycky musí platit.
Začalo to tím, že díky Janouškovi běžely protidrogové besedy Pavla Béma v paláci Blaník (a jistý příjem pro agenturu Médea kultur, v níž má Janoušek podíl). Pokračovalo se pres volby primátora, kde někdo musel dělat mediálního poradce (Janoušek) a zaplatit Bémovi monstr kampaň, kdy primátorův obličej zdobil téměř každý druhý kandelábr (a soukromé firmy Janouška a přátel zároveň fakturovaly magistrátu miliónové částky).
Momentálně to končí celou spleteninou pochybných zakázek a kauz v čele s Opencard, kde se sice Pavel Bém mohutně jakýmkoli nařčením ze zneužití svého postavení brání a viní z průšvihu odpovědného náměstka Blažka. Nicméně tomu, že právě firmy propojené osobními vazbami na Romana Janouška a jeho nejbližší jsou spojeny s celým projektem a prošustrovanými stamilióny čistě „náhodou", tentokrát nevěří ani skauti.
Janoušek je Bémovým Mefistem, jemuž Bém na začátku devadesátých let podepsal téměř krví bianko šek. Jednou vždycky přijde čas zaplatit.
MENŠÍ ZLO
„Pavel si vždy uvědomoval, že někdy musí pro velké dobro udělat menší zlo," vzpomíná Ivan Douda, Bernům dlouholetý přítel a bývalý kolega, zakladatel centra Drop In.
„Pamatuji si ten okamžik na-
prosto přesně. Bylo to v roce 1998, kdy lidé z ODS Prahy 6 přišli s tím, aby kandidoval na šestce na starostu. Pavel se tehdy ptal: mám do toho jít? Byl si vědom, že ho to bude něco stát. Politika není čistá," dodává Ivan Douda.
BÉMOVY TVÁŘE
Pavel Bém je v české politice svým způsobem výjimečný. A ještě před dvěma lety to byla devíza, která ho vedla směrem ke křeslu premiéra. Pak se však začaly ukazovat i jiné, odvrácené tváře jeho osobnosti, jeho ruce už nebyly tak čisté a začal ztrácet půdu pod nohama. Jeho vystoupení na kongresu ODS v roce 2007, kdy neúspěšně kandidoval na předsedu, bylo fiaskem a od toho dne je primátor na skluzavce směrem dolů.
„Pavel Bém nemá dvě osobnosti, on jich má nekonečně mnoho a všem věří a prožívá je. Když vystupuje v roli Mirka Dušína, je přesvědčen o své pravdě. Když leze po horách, je stoprocentní horolezec, stejně jako když je mezi bývalými kolegy lékaři a psychiatry - to je čistě jedním z nás. A nedělám si iluze - totéž je v politice a na magistrátu. Tam ale musí upřednostnit jiné fazety své osobnosti, mnohdy ty odvrácené. Dokáže oddělit své světy a dbá na to, aby se nepřepojovaly. Z psychologického hlediska je to pozoruhodné." Slova Ivana Doudy se shodují s tím, jak Béma vidí i jeho bývalý dlouholetý poradce.
„Bém je inteligentní, vzdělaný a extrémně cílevědomý. Jde tvrdé za svým, a když se mu daří, začíná věřit tomu, že je nepřemožitelný. Zpočátku to byla dobrá vlastnost, ale když mu lidé v okolí a ti, kdo ho potřebují, mazali med kolem úst pořád, ztratil zpětnou vazbu a soudnost. Jeho velikášství ho pohltilo."
Muž, který stál u příchodu Pavla Béma na Úřad vlády, na něj vzpomíná jako na někoho, kdo je přesvědčen, že jen on může všechny a všechno spasit. „Už nevidí, že ti, které původně ovládal on, teď ovládají jeho."
BLUDNÝ KRUH
Na loňském listopadovém sněmu pražské ODS pak Bémova průšvihová dvouletka kulminovala tím, že využil právě zákulisních vztahových sítí, aby si zajistil post šéfa pražské ODS výměnou za slib, že již letos přenechá primátorské křeslo někomu jinému.
A situace na pražském magistrátu se tak vrací do bodu nula, přesněji do roku 2002. Tehdy stála ODS před zásadní otázkou - koho zvolit? Varianta, že by se primátorem stal někdo ze skupiny kolem Dvořáka, Blažka, Hrdličky, Bürgermeister a spol., byla noční můrou pro celostátní vedení ODS, které se bálo, že by po sérii magistrátních skandálů mohlo přijít o hlavní voličskou základnu v Praze. V roce 2002 byl jako reformátor vytažený právě Pavel Bém, aby situaci zachránil.
SÁZKA NA KOHO?
Nyní Bém odchází a stejná skupina jako před osmi lety se vrací a hlásí o moc (například Dvořák na podzim loňského roku bez servítků odstranil starostu Prahy l, aby se znovu dostal na svůj původní post, ze kterého musel kvůli finančním skandálům a vyšetřování policie odejít), je ještě silnější a mohutnější. Před sedmi lety ODS vsadila na Béma. Byl ve správný čas na správném místě a předpoklad, že se s obávanou partou dohromady nedá, se vyplnil. Bém s nimi však ani nezatočil.
Po pár letech se s nimi naučil žít ve výhodné symbióze - stále si udržel vystupování na úrovni, i nadále používá svou skautskou terminologii a předvádí skromný život, ale coby cílevědomý muž, přesvědčený o své výjimečnosti a mířící dál a výš, si rychle osvojil účelové jednání. S radními a úředníky se naučil vycházet si vstříc, rozdělili si korýtka. Pražský magistrát je však na rozdíl od Béma věčný. Protože tamní korýtka jsou bezedná, zákulisní boj, jenž nikdy úplně nepřestal, se nyní začíná vyostřovat. Praha se rozpíná, investuje se, bourá, staví... a firmy musejí platit, aby mohly být u toho. Za vysokými dveřmi ve druhém patře monumentální magistrátní radnice funguje dobře utajený svět dál. Systém je zaběhnutý, promazaný a půjde o to, aby se jen kvůli nějakému primátorovi nezadřel.
------------------------------------------------
Z TYPOLOGIE PRAŽSKÉ KORUPCE
· Zaplacení procent z odhadu zisku při změně územního plánu, a to do rukou „přítele". S „přítelem" se můžete dokonce setkat i v kanceláři, jež bezprostředně sousedí s kanceláří politika. „Přítel" není zaměstnancem magistrátu.
· Schválení většího množství veřejných zakázek s pochybným výběrovým řízením či přímo bez něj v rámci rozsáhlého projektu. Každý úkon je několikanásobně předražen. Tento styl vyžaduje hluboké přátelství více osob.
· Nákup projektů. Hezky svázané papíry v deskách, jež jsou nadepsány jako „komunikační strategie". Firma údajně prodává magistrátu své know-how. Cena „komunikační strategie" se vyšplhala již i na několik miliónů korun.
------------------------------------------------
REFLEX 01-10
Text Adéla: Knapová
Fotomontáž: Jan Ignác Říha
Diskuzní fórum
Zatím tu není žádný diskuzní příspěvek.