Politické panstvo a územní plán potřetí

Na serveru Britské listy vyšel 5.1.2010 článek Petra Kužvarta „Politické panstvo a územní plán potřetí“. Článek navazuje na předchozí článek Petra Kužvarta „Ještě k novému pražskému územnímu plánu“, který byl zveřejněn 28.12.2009 a článek „Kdyby pan architekt raději mlčel…“, který vyšel 18.12.2009. Článek pojednává o pravidlech fungování „politického panstva“ při přihrávání veřejných peněz dohodnutým firmám. Open card je pouze špičkou ledovce. Dále se článek věnuje aktuální problematice vzniku nového pražského územního plánu a zásad územního rozvoje. Blíže viz článek uveřejněný na serveru Britské listy.

Ještě blíže k pravidlům fungování „politického panstva“

S politickým panstvem a jeho fungováním je to ovšem složitější, než bylo uvedeno v předchozím textu. Přihrávání veřejných peněz dohodnutým firmám může vypadat formálně-právně jako naprosto standardní, nenapadnutelné. Stačí, pokud se ta která veřejná zakázka vysoutěží šikovně tak, že se nejde po minimální ceně, ale po cenové nabídce o hodně vyšší, jež skrývá dostatečnou rezervu, která se dá v rámci plnění použít podle vzájemné dohody. Velice osvědčené je takové peníze protočit přes reklamní nebo PR agentury, případně je utratit za poradenství. To jsou oblasti, kde neexistují nějaké ustálenější cenové úrovně a cena služeb se tvoří dohodou víceméně volně. A také se těžko odhaduje, zda objem prací odpovídá ceně.

Pokud taková nějaká poradenská firma nebo agentura dostane kšeftíček za milion, tak bez problémů podle důvěrné dohody pětinu nebo čtvrtinu poukáže tam, kam určeno. A hned tu máte statisíce - nikde neevidované - volné. Takto lze formálně hospodařit a fakticky přerozdělovat prostředky do černých fondů nebo soukromých kapes nebo prostě kamkoli. Pokud se zorganizuje řetěz nebo vzájemně propojená skupina takových spřízněných firem, jež si budou navzájem platit za služby tohoto charakteru, pak to půjde podle všeho dost těžko rozkrýt. O tom by mohli povídat policejní specialisté na tento druh kriminality, kdyby směli.

Většinou se takové kšeftíky poznají podle podivně nafouknutých cen produktů, ale je obtížné v oblasti takových služeb určit „cenu obvyklou“. Pokud tedy např. zakázka byla zjevně předražená a nyní je praktický efekt minimální a miliony byly „zbytečně“ utraceny za fakticky málo účinnou reklamu, inzerci a spoty, pak je pravděpodobné, že jsme na správné stopě. A když se navíc k tomu panstvo tváří, že se zas tak moc nestalo, protože pro ně to byla velmi efektivní zakázka, jimi sledovaných účelů bylo dosaženo. Obdobně, když se na přípravu výběrového řízení najme drahá, ale s radnicí propojená personální agentura. Pokud v takovém případě jen inzerce stála statisíce korun, pak opět může jít zčásti o protočení peněz za úplně jinými účely. A což teprve, pokud je radniční personál místo v obecních budovách usídlen v pronajatých prostorách. Stačí šikovně dohodnout podmínky a účelu je dosaženo. Zrovna tohle je poslední dobou dost časté.

Panstvo je kolikrát natolik otrlé, že dokonce i když se např. opravuje prvořadá památka, jako je třeba Karlův most, tak případ zjevně chápe od počátku tak, jako by šlo o rutinní investiční akci – prvořadé pro ně je zjevně roztočení peněz! Takže se ani nečeká na stavebně historický průzkum, ten se pro jistotu ani nedokončí a zalže. Nečeká se ani na podrobný prováděcí projekt a jeho odsouhlasení památkovou péčí. Nakonec se na staveništi improvizuje, bez dokumentování odkrytých konstrukcí a jevů. Důležité je začít a roztočit to tak, aby se to už nedalo zastavit! Za firmy zajišťující a provádějící obnovu prvořadé světové památky bez problémů vyberou ty, jež mají sice asi dost zkušeností s běžnými průmyslově zhotovenými mosty i jinými stavbami, ale nikdy nedělaly obnovu unikátní gotické konstrukce. Pokud by byly najaty třeba na opravu mostu Inteligence, určitě by odvedly standardně dobrou práci. Ale na takové mimořádné památce selhávají, to je pochopitelné a nevyhnutelné. Podle všeho pro panstvo ovšem ty firmy budou mít své kouzlo a přitažlivost. Úřední činitelé a profesionální památkáři, kteří mají dbát na kvalitu obnovy, připomínají spíše agenty investora nebo dodavatelských firem. Tak se chovají, tak jednají. Jsou nedílnou, podřízenou součástí oné odpudivé mafie, které nevadí zfušovaná oprava gotické památky. Pro ni jsou přece podstatné úplně jiné efekty dané akce!

A když si panstvo opravdu dělá co chce, kašle nakonec i na zdvižený prst UNESCO. Nakonec přijde s tím, že dohodnuté kšefty jsou mu milejší než prestižní zařazení Prahy na seznam kulturního dědictví všeho lidstva. No a co? Tak ať nás vyškrtnou! Kšefty se budou točit dál a žádní úředníci z Paříže nás nebudou obtěžovat! Nedělají si nic ani ze státní kontroly!

Tady někde je také pravděpodobná odpověď na otázku, proč u nás dopravní stavby placené státem stojí o tolik víc, nežli např. v Německu. Cena musí být sice vysoutěžena, ale to se přece dá zařídit, aby vyhrála domluvená firma či konsorcium firem, a to s cenou dostatečně naddimenzovanou. Lze s velkou pravděpodobností předpokládat, že řada veřejných zakázek je uskutečňována za tak vysoké ceny, protože ty musejí pokrýt nejen náklady na uskutečnění samotné stavby, ale i náklady na to, aby nastavený systém dál fungoval, aby konkrétní politické panstvo bylo schopno udržet si reálnou moc a zajistit poslušnost úřednictva a vstřícný postoj všech, kdo jsou pro pokračování kšeftu nezbytní. To vše musí stát peníze, a to nemalé.

Co se nyní děje kolem pražského územního plánu?

Pokračuje práce na rutinním vyhodnocení konceptu a všech stanovisek, připomínek a námitek, jež byly podány. Úřednictvo a politické panstvo si zjevně nepřipouští možnost projednání prodloužit nebo je zopakovat, či koncept podstatněji přepracovat. Z nepříjemných námitek nebo stanovisek je možno se prostě vylhat, zneužít dvojznačných míst v zákonech a jejich tendenčního výkladu. Tedy opravdu zatím obvyklá rutina, kterou by mohl zastavit pouze tlak masového odporu občanů, o jejichž životní podmínky se nyní hraje. Ale toho se nikdo z úředních aktérů prozatím příliš neobává. Společnost je netečná a atomizovaná. Politické strany se daleko spíše seperou o to, aby měly své zástupce v politickém panstvu, nežli o to, aby se pokusily prosadit nápravu věci samotné. Ostatně za pár měsíců to budou ony, kdo se bude účastnit definitivního schválení územního plánu a potom se většinou docela rády zúčastní zneužívání jeho nedostatečnosti ke kšeftům s developery i ke spornému, podivně neefektivnímu vynakládání obecních peněz. Čili vše jede zatím bez problémů v kolejích onoho svérázného českého reálně kapitalistického systému.

Hned den po skončení lhůty k připomínkám a námitkám vydal Odbor ochrany prostředí pražského magistrátu Stanovisko SEA ke konceptu, obsahující několik krotkých požadavků, jež se s podstatou opravdu významných problémů Prahy víceméně míjejí.. Co si máme myslet o požadavku: „... požadujeme respektovat opatření navržená zpracovatelem VVÚR pro předcházení, snížení nebo kompenzaci všech zjištěných nebo předpokládaných záporných vlivů na životní prostředí“. To je typická, nekonkrétní úřednická beletrie, kterou lze víceméně ignorovat.

A dále: „Vzhledem k situaci, kdy na části území hl.m. Prahy jsou v delším časovém horizontu (vč. výhledu s nímž pracuje koncept územního plánu) překračovány standardy kvality prostředí především v oblasti imisí a hlukových ukazatelů, požadujeme v rámci čistopisu VVÚRU, který bude přiložen k návrhu územního plánu, dopracovat hlukové a rozptylové studie tak, aby rozsah území postižený nadlimitním impaktem v podobě znečištění ovzduší a hlukové zátěže byl vyjádřen počtem zasažených osoba nikoli pouze podílem na celkové ploše zpracovávaného území.“ Jde o nesmyslný požadavek, pomocí kterého se má rozhodovat mezi dvěma nepříliš odlišnými komplexními variantami. Jde o požadavek, který je v rozporu s českým právním řádem pro který je lhostejné, zda je nadlimitně zatíženo životní prostředí jednoho občana nebo sta tisíc občanů. Vždy jde o protiprávní stav, když každý má ústavní nárok na příznivé životní prostředí (tedy prostředí zatěžované jen podlimitně). Je vcelku zbytečné zjišťovat počty těch, kteří mají smůlu. Nutno je s tím rychle něco dělat, aby imisní zátěž klesala pod limity. To se ale vůbec nechystá. Přitom by stačilo do závazné části územního plánu zavést striktní požadavek, aby každý zamýšlený zásah do území předcházel spolehlivý průkaz toho, že tento zásah nemůže způsobit v daném území nadlimit a tam, kde již nadlimit existuje, že jej nemůže ani minimálně zvýšit, případně že přispěje k dosažení podlimitní zátěže, tedy k odstranění protiprávního stavu. Nic takového ve „stanovisku“ magistrátu není zmíněno ani v náznaku! Tedy je to prostě zbytečné.

Stanovisko i s přílohami má 121 stran, ale naprostá většina se týká povšechných podmínek pro jednotlivá vybraná přestavbová a rozvojová území, případně území variantně řešená. Ale žádný zázrak ani tady nečekejte. Jde o rutinní úředničinu bez výraznějšího vlivu na osudy oněch vybraných území. Někdy se požaduje pro rozhodování o daném území nejprve pořídit územní studii (oproti regulačnímu plánu má pro panstvo obrovskou výhodu: zpracovává se a projednává za zavřenými dveřmi, bez veřejnosti. Proto v konceptu není jediný požadavek na zpracování regulačního plánu! Požadují se výhradně územní studie.). Občas se obecně formulované podmínky týkají krajinného rázu nebo charakteristických prostorových vztahů. Ale formulace jsou tak obecné, že investor výškové stavby bude směle tvrdit, že jeho návrh jim odpovídá! A to jde o území dost důležitá, kde se dá mnohé zkazit, jako je prostor Krče – nemocnice, Dívčích hradů (universitní kampus – kdo na tohle přišel, to by bylo zajímavé vědět – OOP MHMP se proti tomu nestaví, ale klade si podmínky, jež svou obecností nemohou území nijak ochránit), dále Troja, Velká Chuchle – Radotín – Zbraslav (jako by nestačila ta šílená estakáda a Lebedova kolosální křižovatka! Jako by to území nebylo chladnokrevně obětováno!), dále niva Berounky, Trojmezí, nádraží Žižkov, Nusle-sladovna, Braník-pivovar, nádraží Smíchov, Radlické údolí, Strahov, Albertov, Bubny, Klánovice – golf (tvrdohlavě prosazovaný panstvem ku prospěchu soukromé firmy), lokalita Nad Turbovou a tak dále. Je určitě zajímavé si to prohlédnout. Ale žádné naděje na místě nejsou.

Pražské zásady územního rozvoje (ZUR) – krajský územní plán

Ale zajímavých událostí je přece jen i v této nudné době dost. Těsně před Vánoci bylo vyvěšeno opatření obecné povahy – zásady územního rozvoje hl. m. Prahy, tedy krajský územní plán. Při jeho schvalování bylo zneužito nejasností kolem Prahy, jež je jednak obcí a jednak krajem zároveň. Panstvo se rozhodlo z formálních důvodů neprojednat námitku občanského sdružení Arnika, protože byla podpořena pouze 200 podpisy občanů Prahy. Panstvo požadovalo 500 podpisů, ačkoli zákon praví, že shodnou připomínku musí podpořit buď nejméně 500 občanů kraje nebo alespoň 200 občanů některé obce. Bylo tedy na snadě dovodit, že Praha je obec, sice jediná v kraji Praha, nicméně zákon je naplněn i 200 podpisy. Zákon je vždy v civilizované společnosti nutno vykládat v souladu s jeho účelem a přihlížet při tom k veřejným zájmům. Úprava zástupce veřejnosti je zjevně v zákoně proto, aby mohla veřejnost za vcelku liberálních podmínek podávat námitky k projednávaným územním plánům. Zde tedy došlo k účelové desinterpretaci zákona v zájmu hladkého přijetí krajského územního plánu.

Ještě zajímavější je pak fakt, že k návrhu zásad územního rozvoje hl.m. Prahy se vyjádřilo MŽP tak, že nemělo nejprve žádné podmínky, souhlasilo bez podmínek. Potom ovšem doběhlo posouzení vlivů ZUR na udržitelný rozvoj území a MŽP ve svém stanovisku formulovalo řadu požadavků. Tyto požadavky byly pražským politickým panstvem nemilosrdně smeteny a zásady byly schváleny beze změn. Jde o mimořádně arogantní postup. Jak vidno, pražské panstvo se vůbec ničeho neobává a klidně ignoruje i racionální požadavky klíčového dotčeného orgánu.

Věc ale není tak jednoduchá. Ani MŽP nepostupovalo zrovna vzorově. Nejprve jeho Odbor výkonu státní správy I (pověstný již po řadu let svým opravdu soustavným „normalizačním“ selháváním) odsouhlasil návrh bez připomínek. Pak ovšem v rámci SEA mělo MŽP řadu rozumných podmínek. Mělo je mít alespoň v hlavních obsahových rysech od počátku!

Zásady územního rozvoje budou mít patrně soudní dohru a nelze vyloučit jejich zrušení pro rozpor se zákonem.

Neuvěřitelné je také, jak si úředníci dovolí takové důležité opatření publikovat. Vyvěšen byl desetistránkový text, který pouze sumarizuje způsob a postup projednání a celé opatření obecné povahy je pak v jednotlivých na webu nepřístupných přílohách. Když jsem si v návštěvní den po vyvěšení písemnosti došel na magistrát, kde by po celou dobu vyvěšení mělo být vše přístupné k nahlížení občanů, tak to nebylo. Příslušný úředník byl na dovolené a tak mi jeho kolegyně nabídla, jak se na webu magistrátu dostat alespoň k textům, jež šly v této věci do schůze zastupitelstva. Tedy jsem se dostal k návrhu – lépe řečeno k jeho podkladům, nikoli k finálnímu výstupu. Takové vyvěšení je v rozporu se stavebním zákonem, který dovoluje v případě obsáhlých písemností vyvěsit pouze oznámení se základními údaji. Ovšem jen za podmínky, že možnost nahlížení bude zajištěna po celou dobu vyvěšení! Takže toto je další možný důvod k podání návrhu na zrušení zásad územního rozvoje hl. m. Prahy Nejvyšším správním soudem.

Ostatně vyvěšení onoho textu dne 21.12. 2009 je od úřednictva ryze účelovým tahem. Problematické věci se na českých úřadech pravidelně „splachují“ kolem Vánoc a Nového roku nebo o letních prázdninách.

Pokud jde o zásady územního rozvoje, jejich obsah je závazný pro územní plán, který je o řád podrobnější a o stupínek níže v hierarchii nástrojů územního plánování. Tedy bychom se měli zajímat o to, zda do něj příslušný dotčený orgán požadoval zapracovat obecný princip vyplývající z českého ústavního pořádku a právního řádu, tedy že nadlimitní zátěž území je nezákonný stav, který nesmí být novými záměry v území ani způsoben, ale ani již existující nadlimit dále prohlouben (viz poznámka). A tak se můžeme podívat do stanoviska SEA, jež vydalo MŽP. Co je tedy v jeho stanovisku o ochraně ovzduší? Toto:

„Budou využívána všechna dostupná opatření ke snížení negativních důsledků dopravy (silniční, železniční, letecká doprava) na životní prostředí a veřejné zdraví, zejména na expozici obyvatel a návštěvníků Prahy hluku a škodlivým imisím z ovzduší; při realizaci nových dopravních záměrů, u kterých není možné vyloučit negativní účinky hluku a imisí z ovzduší na životní prostředí a veřejné zdraví, požadujeme využívat všech dostupných opatření ke snížení jmenovaných negativních důsledků dopravy, zpracovat rozptylovou studii a na základě výsledků této studie přijmout opatření pro zmírnění negativních účinků. Odkazujeme na aktualizovaný Integrovaný krajský program snižování emisí a zlepšení kvality ovzduší na území hlavního města Prahy (Program) a na opatření 3.1.3. Omezování prašnosti výsadbou zeleně, které by se mělo podílet na splnění cíle snížení emisí PM10 – sekundární prašnosti (Priorita 3). Vlivem změn, které jsou uvedeny v návrhu zadání celoměstsky významných změn II. ÚP SÚ HMP, by mohlo dojít k velké redukci městské zeleně, která hraje důležitou roli při snižování resuspenze prachových částic. Tato tendence jde proti cílům a opatřením, které jsou stanoveny v Programu. Vzhledem k výše uvedenému požadujeme, aby navržené změny byly vždy v souladu s cíli a opatřeními stanovenými v Programu. S ohledem na předpokládaný rozsah změn požadujeme každou změnu doplnit o studii vlivu na kvalitu ovzduší.“

Pokud to tedy shrneme, tak MŽP nepožadovalo (pouze „navrhovalo“) opravdu účinná řešení, pouze apelovalo na „využití všech dostupných opatření“ nebo „přijmout opatření pro zmírnění negativních účinků“ atd. To jsou ovšem velmi obecné proklamace, jež vycházejí z celkové polovičaté ochrany prostředí v této zemi, ignorují soustavně ustanovení ústavních zákonů a dalších právních předpisů. Takové formulace si přímo říkají o smetení ze stolu. Takže opravdu nic, co by mám mohlo pomoci. Ale vysvětlujte tohle starci, který v sousedním domě umírá na rakovinu, vysvětluje tohle rodičům, jejichž malé děcko se dusí v důsledku ošklivého záchvatu astmatu! Prostě nás prodali, prostě to vzdali, ač jsou živi z našich daní právě proto, aby za tyto věci bojovali! Je to velice smutné, ale je to tak! Zisky jsou tu přednější nežli lidské zdraví a život.

Co si z toho všeho vzít za poučení?

Nejspíše toto:

1. Úřední aparáty a politické panstvo žijí z peněz „svých“ občanů a měly by tedy zastupovat především zájmy těchto občanů – rezidentů z daného území. Právě ti jim svou volbou dali právní legitimitu a politický mandát. Místo toho tyto aparáty a tohle panstvo potřebují občany opravdu jen k volebnímu aktu a k placení daní. A pak už jen aby byli zticha a neobtěžovali! Daleko spíše totiž zastávají zájmy formulované politickým panstvem ve prospěch nejrůznějších podnikatelských subjektů, se kterými toto panstvo čile komunikuje a kooperuje a utrácí veřejné prostředky a i jinak prosazuje jejich zájmy spolu se svými vlastními zájmy na prolongaci vlastní politické nadvlády.

2. Za této situace není naděje, že by úřední aparáty a politické panstvo drtivé problémy pražského životního prostředí vůbec nějak důsledněji řešily. Vše se ztrácí v záplavě úřední frazeologie a nezávazné úřednické a politické beletrie proklamativního rázu. Podstatným úkolem je zachovat v Praze i nadále zajímavé možnosti dalšího podnikatelského rozvoje, tedy bezohledného komerčního vykořistění každého pozemku, každé možnosti zahuštění již dotvořeného urbanismu té které lokality. Je jim v podstatě lhostejné, že to znamená další zvyšování již tak mnohde překračovaného únosného zatížení území. Územní plán ani jiná pravidla nesmějí být tomuto vývoji na překážku. A tak má koncept nového územního plánu tu kvalitu, kterou jsme si ukázali.

3. Jako občané – rezidenti žijeme v Praze prakticky celý život. Nadlimitní zátěž hlukem a imisemi škodlivých látek výrazně zvyšuje alergie, astma i jiné choroby u dětí a zvyšuje pravděpodobnost cévních příhod a zhoubných nádorů – a tedy i předčasné a zbytečné umírání starší části populace. Jde tu tedy o naše zdraví a naše životy!

4. V těchto směrech jsme v tomto průšvihu docela sami, politické panstvo ani jemu podřízené úřednictvo, ale ani politické partaje nám nepomohou. Nezbývá, nežli se začít propojovat mezi sebou a vytvořit tak silnou občanskou koalici nátlaku zdola, svobodnou a nezávislou občanskou akci takové síly, že nám budou muset ustoupit a chtě nechtě účinné kroky k ozdravění prostředí v Praze závazně odsouhlasit a a pod naší kontrolou uskutečnit!

1. Bude to nelehké, veškeré síly politického panstva a jeho posluhy se obrátí proti nám, včetně prodejných politických a mediálních denunciačních sračkometů. Bohužel ale, jiná cesta tady už prostě není!

Tedy pojďme! Zván je každý. A konec konců nejde jen o Prahu, v jiných aglomeracích je to obdobné.

Poznámka-vysvětlivka

Česká právní úprava nadlimitní zátěže životního prostředí

stručná analýza platných a účinných předpisů

Ústavní pořádek ČR obsahuje Listinu základních práv a svobod (č. 2/1993 Sb., dále jen Listina), jež ve svém čl. 35 odst. 1 přiznává každému právo na příznivé životní prostředí. Je to rovné právo pro všechny. Listina to říká ve svém čl. 1 jednoznačně: „Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.“ Příznivé životní prostředí není definováno jako antropogenně nedotčení prostředí - to ve střední Evropě už prakticky vymizelo - ale jako prostředí antropogenně zatěžované pouze podlimitně, tedy prostředí znečišťované a zatěžované důsledky lidské činnosti včetně všemožných fyzikálních, chemických či biologických emisí a činitelů (včetně hluku, světla, různých záření, zápachu atd.) v míře, jíž připouštějí české zákony, tedy jež nedosahuje mezních hodnot, limitů, jež nepřekračuje meze tolerance a přípustné četnosti překročení předepsaných hodnot apod.

Tuto základní ústavní ideu dále rozvíjí zákon o životním prostředí v platném znění (č. 17/1992 Sb.). Definuje únosné zatížení území, a to v § 5: "Únosné zatížení území je takové zatížení území lidskou činností, při kterém nedochází k poškozování životního prostředí, zejména jeho složek, funkcí ekosystémů nebo ekologické stability."

Dále definuje znečišťování životního prostředí ve svém § 8 odst. 1: "Znečišťování životního prostředí je vnášení takových fyzikálních, chemických nebo biologických činitelů do životního prostředí v důsledku lidské činnosti, které jsou svou podstatou nebo množstvím cizorodé pro dané prostředí." Toto znečišťování může být podlimitní, tedy dovolené, nebo nadlimitní, tedy protiprávní.

Dále definuje poškozování životního prostředí ve svém § 8 odst. 2: "Poškozování životního prostředí je zhoršování jeho stavu znečišťováním nebo jinou lidskou činností nad míru stanovenou zvláštními předpisy." Poškozování prostředí je již jednoznačně pouze nadlimitní a tedy protiprávní.

V § 11 tento zákon stanoví, že: "Území nesmí být zatěžováno lidskou činností nad míru únosného zatížení."

V § 12 pak uvádí "Přípustnou míru znečišťování životního prostředí určují mezní hodnoty stanovené zvláštními předpisy; tyto hodnoty se stanoví v souladu s dosaženým stavem poznání tak, aby nebylo ohrožováno zdraví lidí a aby nebyly ohrožovány další živé organismy a ostatní složky životního prostředí. Mezní hodnoty musejí být stanoveny s přihlédnutím k možnému kumulativnímu působení nebo spolupůsobení znečišťujících látek a činností."

Konečně v § 13 je definována zásada předběžné opatrnosti, reagující na nevyhnutelně pouze dílčí poznání reálných souvislostí a na běžnou míru nejistoty a pravděpodobnosti, jež provází lidské poznání světa: "Lze-li se zřetelem ke všem okolnostem předpokládat, že hrozí nebezpečí nevratného nebo závažného poškození životního prostředí, nesmí být pochybnost o tom, že k takovému poškození skutečně dojde, důvodem pro odklad opatření, jež mají poškození zabránit."

Z uvedeného je zřejmý ústavní a zákonný zákaz zatěžování kteréhokoli území nad přípustnou míru, jíž opět jako u příznivého životního prostředí definuje jeho zatěžování lidskou činností pouze v podlimitním rozsahu.

K tomu je nutno doplnit, že ústavodárce zahrnul důležitá ustanovení do ústavní úpravy základního práva na vlastnictví. V čl. 11 odst. 3 Listiny se stanoví: „Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem.“ Je tedy zřejmé, že ústavní pořádek stanoví jednoznačná omezení výkonu vlastnického práva tím, že nesmí být způsoben nadlimitní stav environmentální zátěže území ani poškozování lidského zdraví a v rozporu s obecnými zájmy, mezi něž nepochybně patří zájem na zachování obyvatelnosti území a uchování příznivých životních podmínek. To tedy platí zejména pro nové záměry. Řada již realizovaných antropogenních záměrů způsobila v minulosti nadlimitní zátěž složek životního prostředí a dotčených územích. To je právně řešeno možností vydání dočasných výjimek (taková zákonná možnost je stanovena v zákonech o veřejném zdraví, o vodách, o ochraně ovzduší i jinde). Takového přechodného a výjimečného období má být vždy využito k opatřením, jež mají vést k postupné redukci zátěže na podlimitní úroveň.

U nových záměrů je nutno zcela nekompromisně trvat na dodržení a nepřekračování imisních limitů a hlukové zátěže, případně dalšího působení na okolí nad míru stanovenou právními předpisy, a to v kontextu již existujícího pozadí antropogenního původu. V českém právním řádu není právní opora pro to, aby byl odsouhlasen, umístěn a povolen záměr, u něhož je již od počátku spolehlivě dokumentováno, že spolu s již existujícím antropogenně zátěžovým pozadím v lokalitě překročí závazné limity nebo jejich již existující překračování dále zvýší. Takový výsledek lze dosáhnout pouze v rozporu s právním řádem tohoto právního státu.

Z výše uvedeného rovněž jasně vyplývá, že nemá ústavní oporu dělení občanů (kteří jsou si navzájem rovni ve svých ústavně zaručených právech) na ty, kdo budou mít zachováno příznivé (jen podlimitně zatěžované) životní prostředí a na jiné, kterým bude zhoršen stav jejich životního prostředí nad přípustné limity a např. argumentovat vysokou četností těch prvých proti nízkému počtu těch druhých, protože ústavní pořádek stanoví rovné právo na příznivé životní prostředí pro každého. I kdyby bylo něco takového právním předpisem stanoveno, bylo by takové ustanovení ústavněsoudním přezkumem zrušeno.

Z uvedeného přehledu plyne závěr: Veškeré navrhované, zamýšlené nebo územním plánem předpokládané zásahy v území musí být vázány na únosné zatížení území a provázeny přesvědčivým průkazem, že jejich uskutečněním nedojde k překročení přípustné míry zatěžování a znečišťování prostředí, tedy k nadlimitní zátěži území. Pokud již objektivně v důsledku minulé lidské činnosti existuje v daném území nadlimitní zátěž, tedy protiprávní stav, pak je nutno u každého zamýšleného zásahu podat přesvědčivý průkaz toho, že provedením tohoto zásahu nemůže dojít ani k minimálnímu přitížení, případně bude zajištěn pokles zátěže pod předepsané mezní hodnoty - limity. Bez takového průkazu je odsouhlasení, umístění nebo povolení zásahu nezákonné, ba protiústavní a příslušné dotčené orgány i stavební úřady, jež mají hájit vymezené veřejné zájmy a místo toho souhlasí se způsobením bezpráví nebo s jeho prohloubením, závažným způsobem porušují zákon a jednají hrubě chybně.

Petr Kužvart Britské listy 5.1. 2010

http://www.blisty.cz/2010/1/5/art50613.html

Ještě k novému pražskému územnímu plánu - Britské listy 28.12.2009

http://www.blisty.cz/art/50495.html

Kdyby pan architekt raději mlčel… Britské listy 18.12.2009

http://www.blisty.cz/art/50369.html

» Přejít na článek Politické panstvo a územní plán potřetí na webu http://www.blisty.cz/.

Diskuzní fórum

Zatím tu není žádný diskuzní příspěvek.