Výročí osvobození naší vlasti - Kyjský zpravodaj - květen 1965

Výročí osvobození naší vlasti je jistě významným svátkem. Možná, že je zajímavé se i podívat, jak tyto události byly viděny a interpretovány v různých obdobích naší historie. Dobový pohled na tyto události přinesl například Kyjský zpravodaj v květenu 1965.

Co nikdy z naší paměti nezmizí

Al. Hnízdo

Vzpomínáme 20. výročí naší státní samostatnosti a tu nelze nevzpomenout hrůzné doby šestileté okupace.

Patnáctý březen 1939 byl dnem národního smutku. Jako lavina zaplavila maše města a vesnice německá armáda. Vplížila se k nám ve sněhové plískanici. Plakali jsme a zatínali pěsti. S námi plakalo i nebe. Lilo z oblak a v tom chladu stáli jsme bezbranní a opuštění, chvěli jsem se zimou a více ještě bolestí. Hleděli jsem bratr bratru, soudruh soudruhovi do vlhkých očí, když německý fuhrer vtáhl do města Libušina a drze vstoupil na hrad českých králů.

Hned druhý daň po německém vpádu dostává i naše obec nezvané hosty. V hostincích U Knotků a u Čermáků, ve statcích i v soukromých domech je ubytováno 145 mužů a důstojníků. Rozlézají se po vsi jako švábi a vyžírají kdeco k snědku. Náhradou přijíždí v dubnu do obce vojenská kuchyně. „Bayerzug“, vytvářející prý pro „hladovějící“ občany jakýs pokrm, říkalo se tomu „ajntopf“.

Veřejný život byl podvázán. Přišlo totální nasazení do Říše. Přišly však i věznice, koncentráky a popravy nejlepších z nejlepších. Z naší obce přišlo o život 22 občanů. Všude se rozlézal hnědý mor. U nás v Hotelu u dráhy smečka proradných lidí šikanovala, zastrašovala, udávala. Avšak proti tomuto moru vyvstávají skrytí bojovníci a mstitelé, vznikají ilegální skupiny, otevírá se boj v podzemí. Projevuje se poměrně silná ilegální skupina Ladislava Stanka, v níž pracuje jeden z nejaktivnějších, J. Jirásek, jiná početně silná je skupina Vlčkova. Na Hrádku pracuje s vysílačkou statečný policejní praporčík Jan Bouřil, odhalený zradou, kterého přistihuje je německá žandarmerie při jeho činnosti. Volí raději smrt vlastní rukou, než by se dostal do rukou nenáviděného nepřítele. Další obětí se stává učitel školy Jaroslav Kirchner a nájemce dvora Stanislav Lacina, oba umučení v roce 1942, a za nimi dalších 20 občanů nací obce umírá v německých vesnicích a koncentrácích. Po 27. květnu 1942, kdy byl podniknut atentát na zastupujícího říšského protektora Heydricha, nebyl si nikdo jist životem.

Těžko, přetěžko se šilo v našich dědinách. To všechno máme na mysli v předvečer našeho zmrtvýchvstání. Bezpečnou předzvěstí k našemu vysvobození byly nálety spojeneckých letců nad naším územím, která zažila i naše obec při bombardování letiště 14. února a 25. března. Poslední nálet dvaceti amerických hloubkových letců v útoku na letiště a lokomotivy, to už byl závěr smutné a bolestné doby okupační, po níž přicházely dny zaslouženého trestu a odplaty.

Vzrušující byly poslední měsíce a týdny druhé světové války. Každý cítil, že světové válečné drama, jaké dosud dějiny nepoznaly, so blíží k svému vyvrcholení. První květnové dny čtyřicátéhopátého roku prožívala naše obec s velikým vzrušením. Na všech spojeneckých frontách, na západě, jihu a východe byly rozdrceny německé armády, které ve spěchu a zmatku ustupovaly českou zemí ku Praze. Bylo tedy zcela jisto, že i naše obec, ležící na periferii Prahy, ocitne se v proudu událostí.

A tak se i stalo. Podle nepsaného zákona, zcela spontánně, zvedá se u nás vlna odporu. Z pátku na sobotu 5. května skupina našich občanů po přerušení telefonického vedení zajala vojáky takzvané. Tothovy organizace, usídleno ve statku a současně jiná skupinka odstranila nálože pod mostem. Celkem snadno byla také odzbrojena hlídka německých vojáků usídlených v Hotelu u dráhy.

Četnickým strážmistrem Kryšpínem a občanem Jiráskem byla odzbrojena hlídka u bunkru u dráhy a tak prakticky všechny opěrné body Němců v obci byly likvidovány rychle a beze ztrát na životech našich občanů.

Narychlo rodila se organizace branného odporu. Ve Škole bylo zřízeno velitelství kyjského bojového úseku, zřízen telefon, zbrojnice i obvaziště. Vojenské velení v čele se štábním kapitánem italských legií Horáčkem a s nadporučíky v. z. Františkem Bílken a Ladislavem Veselým organizovalo bojové jednotky ve všech čtvrtích obce. S místní četnickou stanicí v Masarykově čtvrti a četnickou stanicí v Dolních Počernicích bylo spojení ukořistěným polním telefonem. Ve služba na obvazišti se střídali oba místní lékaři Dr. Aleš Salich a Dr. Jan Šolc. Ukořistěnými zbraněmi / l kulomet, 30 pušek, náboje a ruční granáty/ byli vyzbrojeni hlavně bývalí vojáci. Velitelem Jahodnického úseku umělců byl šrtm. Frant. Čuchal, jeho zástupci praporčík v. v. Václav Slavětínský, rtm. v. v. Josef Snopek a podpor, v. z. Lubomír Kafka. Stanoviště a Černého mostu obsadil jako velitel Karel Bouše, na Českobrodské silnici v České hospodě velel Ota Čížek. Z vojenského hlediska byla bojové úseky dobře organizované a přístupy ku Praze prakticky uzavřeny.

Ilegální výbor s předsedou Ladislavem Staňkem vystoupil hned v prvý den vojenského vystoupení z ilegality a vytvořil první revoluční národní výbor, jehož členy byli občané J. Jirásek, Alois Daněk, Roček, Jůza, Král, Vrhal, Zloský, Michvok. Předseda tohoto výboru padl v boji u kyjského hřbitova 7. května a revoluční výbor 8. května zvolil předsedou J, Jiráska.

K prvé srážce s Němci došlo 6. května při odzbrojování posádky v záložně v Dolních Počernicích, při níž byl lehce raněn Miroslav Slavětínský. První bolestné straty jsme utrpěli při obléhání německého postavení u Jahodnice, kde byla vysílačka. Vysílačky bylo dobyto, ale padl zde legionář Jan Chlumský a těžce byl raněn Květoslav Ježek, který zemřel po převozu do nemocnice.

Téhož dne dostala se do bojového styku i skupina na silnici poděbradské na křižovatce Kbely-Kyje. Bylo zde zadrženo vojenské auto se dvěma Němci, kteří vezli náklad benzinu. Byli odzbrojeni a s nakladen odvozeni na národní výbor. Hned na to bylo naše postavení odstřelováno z lesíka na Hutích a po setmění větší oddíl Němců přitáhl od Chval. Část našich obránců včas unikla, avšak pod mostem zůstali 4 bojovníci, které Němci zajali a tři odvedli do kasáren na letiště. Za mostem byl zastřelen Josef Charvát.

V dopoledních hodinách byl na silnici poděbradské zajat a zastřelen poručík Jan Vyhnal, když se ubíral ke Chvalům. Další obětí toho dne byl Ladislav Kyndl. Nešťastnou náhodou při manipulaci s pancéřovou postí zahynuli Miroslav Chuchvalec a J. Sladký. V pondělí 7. května na silnici u Rajské zahrady byli našimi zastřeleni 2 němečtí vojáci a důstojník SS. Zakrátko potom přijelo od Chval několik oddílů cyklistů v síle asi 400 mužů SSmanů. Po obsazení čtvrtě Nad rybníkem vyvedli Němci všechny muže od 14 do 60 let na louku a tam asi 150 našich občanů uzavřeli do kruhu a vyzvali je, aby do 10 minut oznámili pachatele, kteří zastřelili důstojníka, a nestane-li se tak, pak bude každý desátý muž zastřelen. V této zoufalé situaci, v níž minuty byly věčností a ticho v zástupu bylo přerušována jen pláčem žen, vystoupil muž jménem Ouhrabka, který se vykázal legitimací závodu SS a prohlásil, se ručí sa shromážděno muže, že oni se útočné akce nezúčastnili. Právě v té chvílí přijelo také osobní německé auto a jakýmsi vyšším důstojníkem, který měl rozmluvu s velitelem trestního oddílu, načež Němci odtáhli zpět ku Chvalům. Lze se domnívati, že k vykonaní exekuce nedošlo patrně proto, že v té době bylo vyhlášeno jednání o příměří.

Na bojovém úseku jahodnickém v pondělí 7. května časně zrána, pronikly německé oddíly přes zábrany u Hostavic a Dolních Počernic k Jahodnici a po odstranění barikád projíždělo sedm tanků směrem na Kyje. Když projížděl první tank pod železničním mostem, bylo na něj vypáleno několik ran z našeho postavení. Z tohoto tanku byly pak vypáleny tři rány po útočnících, kteří ustupovali z nekrytého postavení a stahovali se přes pole směrem ku hřbitovu. Německé tanky dojížděly ku křižovatce silnic, zde se rozdělily. Část postupovala dále po silnici ku Praze, druhá část odbočila na silnici ku hřbitovu. Zatím část našich bojovníků stačila se ještě zachránit za svahem a odtud se dostala k prvým stavením, druhá část dostihla hřbitova. Po krátké přestřelce bylo 6 našich lidí zajato a u hřbitovní zdi zastřeleno. Byl to předseda prvního revolučního výboru Ladislav Staněk, student Jaroslav Kocián, Stanislav Hesoun, Emanuel Černý, Boh. Daněk a Oldřich Fronc - vesměs mladí obránci kyjského bojového úseku. Němci pak opanovali Masarykovu čtvrť, vypálili Českou hospodu, kde bylo velitelství a zbrojnice skupiny na českobrodské silnici a kde také při výkonu služby byla Němci ubita občanka Demovičová z Hloubětína-Za horou, která se obětavě starala o jídlo pro bojovníky. Na českobrodské silnici zahynuli s Jiří Holík, Jaroslav Hubáček, Boh. Řehák, Frant. Kasal, Ant. Vaněčka a Jos. Slavata. Zbloudilou střelou německého tanku při akci u hřbitova zastřelena byla ve svém bytě manželka velitele bojového úseku Marie Horáková. V obci ochromené krutou správou o těžkých obětích, nastala stísněná nálada, jež stoupala, když se z rádia ozývalo naléhavá volání o pomoc spojenců.

Tak uplynulo i úterý 8. května. Toho dne se dostali Němci a prostoru Kyj po Českobrodské silnici na Žižkov a po poděbradské silnici na okraj Hloubětína. K večeru na soumraku začaly ustupovat tanková jednotky a prostoru Hloubětín-Kbely-Letňany-Satalice-Horní Počernice-Chvaly po okresní silnici. Starými Kyjemi na českobrodskou silnici k Dolním Počernicím, Štěrboholům a dále k Benešovu. Ve večerních, hodinách byla zastavena podle rozhodnutí revolučního výboru na všech úsecích.bojová činnost, protože nastal úplný, odsun Němců. Od večera do ranních hodin hukot kolon svědčil o hrozné síle, která tu odcházela.

Čtyři dlouhé dny a čtyři ještě delší noci prožívali obyvatelé obce v neustálém duševním napětí. Smrt obcházela kolem a sykot a zlověstné vytí prolétávajících střel svědčil o její bezprostřední blízkosti. Po probdělých hodinách ulehalo se u silných zdí doslova na podlaze bytu, kde bylo bezpečněji.

Noc z úterý na středu 9. května prošla a jitro toho dne bylo prozářeno paprsky vycházejícího slunce. Pošmourné, studené dny zmizely a první snítky voňavého šeříku vydávaly omračující vůni. A pak jako blesk roznesla se správa, že do Prahy dorazily první tanky slavné sovětské armády, přinášejíce osvobození. V radostném očekávání kolem jedenácté hodiny dopoledne objevily se v naší obci první tanky vítězné armády a příštího dne dorazily a utábořily se v jednotlivých čtvrtích obce další sovětské jednotky z centrální skupiny maršála Malinovskáho - pěší, vozatajci i motorizovaní rudoarmějci. Obyvatelé obce srdečně, radostně a s velkým pohnutím uvítali u nás unavené, prachem silnic zaprášené, ale usmívající se vojáky sovětské země.

Ve Čtvrtek 10. května byl den bolestného rozloučení s oběťmi revolučních bojů. Na věčnou památku umístěna jsou na památníku obětí první světové války jejich jména i jména obětí koncentračních táborů a věznic. Na místním hřbitově jsou pohřbeni padlí sovětští vojáci Volkov Konstantin Kuzmič, Vacula G. F., Bojčenko J. F., Charitonov Štěpán Petrovič, Rišitňak V. S. Jejich jména jsou rovněž vyznačena kovovým písmem na památníku padlých.

Byla ukončena zlá doba okupace a zůstaly na ni jen bolestné vzpomínky. Lid v našich obcích zase svobodně vydechl s nadějí na lepší zítřek. Naše náves a louky zaplnily se odpočívajícími rudoarmějci, dlouho do nocí nesly se jejich zpěvy tančili a vyhrávali. Jejich koníci se pásli na trávě a pili a našich potoků. Skončila válka i pro hrdinné vojáky sovětské země a s ní velká utrpení, jež jo provázela na jejich velikém pochodu do srdce Evropy. Po dvou týdnech jejich pobytu u nás odjížděli, doprovázeni srdečnými stisky rukou našich občanu.

OPOŽDĚNÝ DOKUMENT

Alois Hnízdo:

Když jsem psal kroniku obce s období 1945-1960 obrátil jsem se na několik místních občanů, o nichž jsem předpokládal, že se určitým způsobem zúčastnili ilegální činnosti za německo okupace a požádal jsem je o příspěvek. Okupační doba nebyla dosud od nikoho uceleně zpracována a je pro poznání tehdejších poměrů a života obce velmi důležitá. Získal jsem však jen skromné poznámky, celkem všeobecně známé a tak jsem se omezil jen na sepsání činnosti těch skupin, známých mně z písemného záznamu /činnost policejního praporčíka Jana Bouřila, skupiny pod krycím jménem „Kapitán Nemo“, skupiny Ladislava Stanka a Vlčka.

Zatímco byla již historie do pamětní knihy vepsána a kapitola let 1345-1960 uzavřena, dostal jsem od Dr.Aleše Salicha, na kterého jsem se také obrátil o příspěvek, obšírný elaborát, který označil jako vzpomínky na Kyje. Starší občané obce jistě se pamatují na tohoto skromného pokrokového člověka, lékaře-komunistu, který se usadil ve zdejší obci 1. ledna 1934 jako pokladenský lékař. Větší část obsáhlého spisu dr. Salicha vztahuje se právě na údobí okupace a do značné míry přispívá k dokreslení tehdejší doby. Věříme, že naši veřejnost bude opožděná reportáž zajímat a uveřejníme ji na pokračování v několika příštích číslech Kyj sirého zpravodaje.

Válka zmařila nesčíslně životů kyjských občanů A byla to právě elita dělnická třídy, z níž velká část zahynula. Dodnes mi nevymizely trapné pocity, které jsem prožíval, když jsem byl nucen v prvých dnech okupace poskytnout svůj vůz k odvezení zatčených členů obecního zastupitelstva, které bylo komunistické do vězení. Trochu mě utěšovalo jen to, že šoférem který je odvážel, byl soudruh Haramul, také člen strany. Okupanti brzy zavřené komunisty propustili, avšak soudr. Ciegler, težce o tuberkulosní, se vrátil ve zhoršeném zdravotním stavu a brzy umřel.

K soudr. Cieglerovi jsem v poslední jeho dny chodil denně a tišil jeho bolesti morfiem. Za války zatkalo se postupně čím dál více komunistů, největší skupina byla zatčena hned na počátku okupace. Byli mezi nimi zejména bratři Venclíkové, soudruzi Mach, Tryta, Vlček a jiní. Soudruh Vlček se vrátil jediný z této skupiny a po návratu mi v r 1943 sdělil jméno občana, který byl v podezření z udání této skupiny. soudruhovi Vlčkovi jsem řekl, že jmenovaný umírá na tuberkulosu a až jeho život je již zpečetěn, takže s jeho případem se již nic nedělalo.

Zdroj

Kyjský zpravodaj v květen 1965

Diskuzní fórum

Zatím tu není žádný diskuzní příspěvek.